Katyňský masakr

(zločin,vražda, masová poprava, apod.)

Byly komunistické zločiny Stalina po druhé světové válce opěvovány i na "osvobozených" územích a brány za vzor také pro naší armádu?

Zkusme se podívat na věci, které jsou i v dnešní době společenské tabu!

Prolog

Bylo to někdy začátkem října 1939 v Kamenci Pobaltském, když na nás enkávedisti odváželi z prozatímní internace v prázdných dělostřeleckých kasárnách. Nikdo nevěděl kam. Než se hranaté, rozhrkané náklaďáky vykodrcaly z rozblácených ukoptěných ulic s nízkými dřevěnými domky z carských časů, začalo studeně mrholit. Byl ušmouraný podzimní den. Před nevzhlednými krámky postávaly ženské, po vesnicku zababušené do šál a mužští v holínkách a placatých čepicích, upnutí do rubašek, které jim čouhaly pod kabátci. Obraceli po nás hlavy. Ve tvářích se jim zračila lhostejná zvědavost, soucit a podezíravá nevraživost k cizincům, jak ke komu. Ale my sami jsme zírali přes bočnice tak otráveně, že jsem rozhodně žádné sympatie vzbuzovat nemohli.

Za dvě hodiny auta zastavila na nízkém návrší za dědinou Olchovce před velkou budovou nedostavěného kulturního domu. Provlhlí a zkřehlí jsme na výzvu strážných vylézali z koreb. Enkávedisté s bodáky na puškách nás pobízeli hrubými hlasy: „Bystro! Bystro! Davaj, davaj!“

Neomítnutá cihlová stavba, kolem níž se dosud povalovala zednická korýtka a fošny z lešení, vévodila osaměle doškovým střechám rozházeným v údolí.

Rozběhl jsem se s kamarádem Tondou ke vchodu, do něhož se dral celý chumel nedočkavců. Stále ještě drobně pršelo. Prostranství kolem budovy bylo zdupané a zaneřáděné roztroušenou slámou a hromádkami trusu, které tu zůstali po polských válečných zajatcích.

„Takhle to tady zasvinili polští oficíři, velkomožné panstvo! Tfuj!“ odplivl si enkávedista. „Svolíš jedna!“

Obrátil jsem se k němu zády. Nechtělo se mi poslouchat ty jeho zlostné nadávky. Poláci byli v téhle válce naši spojenci. Hlásili jsme se přece k boji po jejich boku. Jenže Němci je rozdrtili dřív, než nás polské velení stačilo vyzbrojit a odeslat na frontu. A Rusáci jim ještě ke všemu vpadli do zad. Říkal jsem si: „Nešťastnej národ tihle Poláci! Z jedný strany je bijou Němci, z druhý Rusové“. Že Němci Poláky brali do zajetí to jsem chápal, vedli proti nim válku. Ale proč Rusové? Jací pak váleční zajatci, když Polsko s Ruskem neválčilo? Nebo válčilo?

Bylo to divné, moc divné. 31. října promluvil na zasedání Nejvyššího sovětu předseda rady lidových komisařů V. M. Molotov. Noviny byly plné toho, co řekl: „Vládnoucí kruhy Polska se nemálo chlubily „pevností“ svého státu a „silou své armády“. Ukázalo se však, že stačil krátký úder na Polsko, provedený nejprve německou armádou a poté Rudou armádou, aby nic nezbylo z tohoto nestvůrného zplozence versailleské smlouvy, žijícího na úkor porobených nepolských národností.“ Uvažoval jsem: Takže Sověti jsou přece jen spojenci Německa! Radují se z německého vítězství. Spílají Polsku jako nestvůrnými zplozenci versailleské smlouvy. Proč? Že v jeho hranicích žily národnostní menšiny? V tom případě jsme i my Čechoslováci nestvůrnými zplozenci versailleské smlouvy. Ostatně němečtí nacisté nás obdobnými urážkami častovali. Jako by v Sovětském svazu nebyli neruské národnosti! Nemá snad polský národ právo na svůj stát? Pro spojence Posla ve válce proti Hitlerovi, jakými jsme byli my, českoslovenští vojáci, bývali příslušníci legionu v Polsku, bylo hrozné číst takové výroky. Molotov však u toho nezůstal, řekl ještě horší věci:

„Je například zřejmé, že za posledních měsíců dostaly takové výrazy, jako agrese a agresor nový konkrétní obsah, nabyly nového smyslu. Není těžké uhodnout, že tyto výrazy nyní nemůžeme používat v tomto smyslu, řekněme, před třemi nebo čtyřmi měsíci. Hovoříme-li nyní o mocnostech Evropy, nachází se Německo v situaci státu usilujícího o co nejrychlejší zakončení války a o mír, kdežto Anglie a Francie, bojující ještě včera proti agresi, jsou pro pokračování ve válce a proti nastolení míru. Úlohy, jak vidíte, se mění.“ Molotov nejenže proměňoval Německo div ne v holubici míru a Anglii a Francii v agresory a odmítal myšlenku obnovy Polska, on zavrhoval a zneuznával spravedlivé cíle této války, když prohlásil: „O obnově starého Polska nemůže být, jak je každému zřejmé, ani řeči. Proto je nesmyslné pokračovat v současné válce pod heslem obnovy bývalého polského státu. Přestože to vlády Anglie a Francie chápu, nechtějí zakončit válku a uzavřít mír, ale hledají nové ospravedlnění pro pokračování války proti Německu. V poslední době se vládnoucí kruhy Anglie a Francie snaží vystupovat v roli bojovníků za demokratická práva národů proti hitlerismu, přičemž anglická vládá prohlásila, že její cílem války proti Německu není nic víc a nic méně nežli zničení hitlerismu… Každý však pochopí, že ideologii nelze zničit silou, nelze s ní skoncovat válkou. Proto je nejen nesmyslné, nýbrž i zločinné vést takovou válku, jakou je válka za zničení hitlerismu, maskovaná falešnou vlajkou boje za demokracii.“

Jestliže Molotov ukazoval skutečnou tvář sovětské politiky, pak se podplukovník Svoboda mýlil, když nás po zprávě o podepsání sovětsko-německého paktu o neútočení, který byl vlastně – jak se ukazuje – dohodou o spojenectví, na nádvoří bronovického tábora nabádal, abychom věřili, že Sovětský svaz nezradí. Jak tomu máme ale věřit, když Sověti schvalují a omlouvají německé přepadení Polska a odmítají spravedlivou válku za osvobození národů, jako jsme my a Poláci, co musí žít v nacistickém otroctví? Když se kamarádí s těmi německými lupiči, neznamená to nic jiného, než že jim schvalují, aby si ponechali všechno, co do této chvíle naloupili, a tím zrazují všechny oběti hitlerovské agrese. Zrazují i svou nedávnou lepší minulost zásadových odpůrců mnichovského násilí a rozbití Československa a okupace českých zemí.

28. září, jak jsme se dozvěděli z novin, Sověti podepsali s Německem další smlouvu. O přátelství a hranicích. Takže rozdělení východní Evropy je hotová věc. Za těchto okolností věru nevím, co vojáci jako já, kteří odešli z domova bojovat proti nacistům za osvobození své vlasti mají v Sovětském svazu co pohledávat.


Zdroj: Prolog ke knize Válka začala v Polsku